Jméno:
Hana FantováNarození:
18.11.1923, PlzeňÚmrtí:
17.03.1942, IzbicaChybí další informace.
Rodiče:
Fantová Regina (14.01.1887 - 17.03.1942) ,Fanta Adolf (24.11.1889 - 17.03.1942)
Pobyty
Transporty
Hana se narodila 18. listopadu 1923 Adolfu a Regině Fantovým. Rodiče se vzali v únoru 1923 v Plzni. V Poděbradově ulici měli zařízenou menší opravnu oděvů, v níž matka sama šila. Otec pracoval jako obchodní příručí. V době, kdy bydleli v ulici pod Hlavním nádražím, zaměstnávali chůvu katolického vyznání - Marii Balickou.
V r. 1935 přestoupila Hana po absolvování primy z I. na II. státní čsl. reálku v Plzni. Klausuli na odchodnou obdržela 20.června 1938, ale nakonec ústav opustila až v prvním pololetí následujícího školního roku. Během studia patřila Hana mezi nejbystřejší studenty. Po vyloučení se nejprve učila na švadlenu a později pomáhala s šitím matce. Stýkala se s Jarmilou Lodlovou z Tymákova, bývalou spolu- žačkou z reálky. Část pomaturitního setkání Haniny třídy v r. 1941 se odehrálo právě v hospodě, kterou spravovali kamarádčini rodiče.
- "Chodila jsem s ní i s tou hvězdou a jezdily jsme na kole na rybník Židovák. Měla typické židovské vlasy, černé a kudrnaté. Já jsem byla taková, že jsem si myslela, že se mi nemůže nic stát. Nikdo nás nikdy nekontroloval. Pan Fanta mi říkával: 'nesmíš se s námi stýkat,' ale já jsem toho nedbala. Byla i u nás v Tymákově... a potom v kvintě, když jsme chodili do tanečních, tak ona chodit nesměla, ale je tady na fotce. My jsme tam chodili společné s vyšší zemědělskou - s hnojárnou. Spala jsem pak vždycky u nich, když mi nejelo nic do Tymákova. Musela se učit na švadlenu. Šila mi šaty na maturitu. Ale už nevím, v jakým salóně šila. Tak jsem se od ní naučila. A pomáhala mamince, měli obchod a tam upravovali prádlo. Někdy se taky šilo do večera, i v sobotu. Všechno jim sebrali, když jsem je znala, tak už měli jenom malý krámek v Poděbradově ulici. Opravovali košile. Nesměli být nikde zaměstnaní. Neměli z čeho žít. To byla hrozná katastrofa. V jednom bytě bydlely třeba tři rodiny. Nikam nesměli. V zimě asi bruslila. Byla veselá, společenská. Bylo jí škoda. Hodný děvče to bylo. Otce zavřeli předem, ještě než je transportovali, a zmlátili ho. Šla jsem je navštívit, to bydleli pod divadlem, jak je teď Dům techniky. Pan Fanta přišel z výslechu na gestapu. Poslal všechny ven a říkal mi, abych jim to neříkala, ale že se oni už nikdy nevrátí, že ho tam tak ztloukli a tak se k němu zachovali, že už ví, že to nepřežijí, ale abych jim to neříkala, aby měli alespoň nějakou naději. A potom druhý nebo třetí den už museli odjet. Mohli si sbalit dvacet kilo. To bylo hrozně smutný. Nic jsme nemohli dělat, nijak pomoci. Posílala jsem jí balíčky do Izbici. Vím, že se mohlo posílat 1⁄4 kila. Udělala jsem jim karamel, aby měli ten cukr. Nic jinýho se tam vlastně ani nesmělo. A byl to ten balíček na tiskopisy. Obálka jenom stisknutá pérkem."
(pí Jarmila Lodlová-Brychcínová, spolužačka)
22. ledna 1942 byla Hana Fantová a její rodiče odvezeni do Terezína (S 35, S 36, S 37) a následně do východopolského ghetta Izbica. Z dostupných informací nelze další osud rodiny Fantových určit. Pokud nezemřeli již v ghettu, byli zavražděni v některém z nedalekých vyhlazovacích táborů - v Bełżeci nebo Sobiboru.
