S výstavbou druhého osvětimského tábora ­poblíž obce Brzezinka se začalo v říjnu roku 1941. Od března následujícího roku sem byli přiváženi židé a Romové z celé nacisty ovládané Evropy, kteří měli být z rasových důvodů zlikvidováni. Vzniklo tak obrovské zařízení fungující jednak jako vyhlazovací tábor, jednak jako tábor nucených prací, kde bylo v jednu dobu drženo více než 100 000 lidí.

Přivezené vězně čekala tzv. selekce, při níž byli na jednu stranu posíláni „práceschopní", na stranu druhou všichni ostatní. Ti pak byli odvedeni do plynových komor a zavražděni. Některé transporty selekcí neprocházely vůbec a byly posílány rovnou na smrt. K zabíjení se zde používal plyn cyklon B. Na jaře a začátkem léta 1943 byla dokončena krematoria II, III, IV a V s plynovými komorami, které byly schopny za jeden den usmrtit až 20 000 lidí. Předtím zastávalo jejich funkci krematorium I v kmenovém táboře Osvětim a provizorní plynové komory v tzv. „Červeném domě" a „Bílém domě" označovaných také jako „Bunker I a II".

V plynových komorách zahynulo podle odhadů 1 100 000 lidí, těžkou prací, hladem a bitím bylo v táboře umučeno kolem 340 000 vězňů.